BALÍČEK NADĚJE
Pro budoucnost české hudební kultury je nutné nejen podhoubí, tedy ekonomika, školství, edukace dětí a mládeže, kvalita i kvantita hudební veřejnosti…, ale i společenská podpora talentovaných hudebníků, mimo jiné i možnost nahrávek, záznamů v podstatě prchavých vývojových momentů. Bohužel nahrávací průmysl se v tomto státě hlavně kvůli ekonomice zužuje. Situace z bouřlivých a plodných devadesátých let se už nikdy nevrátí. Natočit nonprofitní symfonický či operní projekt, pro propagační účely profilové album je bez podpory státu, korporátních sponzorů, individuálních mecenášů a drobných filantropů téměř nemožné, je to nejen otázka peněz, ale i štěstí a jistě též nadšení… Mimořádné talenty dnes podporuje hlavně Supraphon, občas i ArcoDiva či Radioservis a pár personalizovaných vydavatelů. (Bohužel nadnárodní vydavatelé hudby se u nás podpory mladých neúčastní.)
Z letošní úrody jsem vybral tři nahrávky, které mi připadají nadějné. Pod všemi je podepsán Supraphon se svým editorem Matoušem Vlčinským. Třetí „balíček“ reflexí tedy věnuji nadějím české hudby – dechovému kvintetu Alinde, klavíristovi Janu Schulmeisterovi a klarinetistovi Marku Švejkarovi. (Balíček 1 – https://www.polyharmonie.cz/balicek-1-warneri/, Balíček 2 – https://www.polyharmonie.cz/balicek-2-jistoty/)
. . .
I český klarinet nabízí pravidelně výrazné talenty. Je jím i Marek Švejkar, silně propojený s Francií (viz www.svejkar.com). Jeho debutové album na labelu Supraphon (SU 4372-2) je obsahově i poslechově náročné a drsně nonkonformní. Je sice kontrastní, ale zároveň hledající synergie – Berio (Lied, Sequenza IX), Boulez (Domaines, Dialogue de l´ombre double), Bach (Partita a moll, BWV 1013, původně pro sólovou flétnu).
Klarinetista popsal práci na náročném programu takto: „Řekl bych, že je tento typ repertoáru výzvou sám o sobě, ale i tak bych celý pracovní proces rozdělil do dvou rovin. Tou první bylo zvládnout program po technické stránce a řádně ho vstřebat. Upřímně, původně jsem Beria vůbec natáčet neplánoval, ale jak už to u mě bývá, nakonec jsem se rozhodl pustit se i do jeho sólové tvorby. Byl to krok do neznáma, ale právě díky tomu jsem se hráčsky zásadně posunul. A pak je tu třeba Boulezův Dialogue de l’ombre double, kde bylo potřeba nejdřív předtočit polovinu skladby, upravit ji studiově dle daných technických parametrů a teprve potom do ní zasadit sólový part – i to byl úplně nový typ práce. Druhou výzvou bylo sestavit album, které bude mít skutečný obsah a výpovědní hodnotu, aby nahrávky nezůstaly jen u prosté ekvilibristiky, což se u tohoto typu repertoáru často stává. Když to shrnu: šel jsem po hudební horizontále, tedy po maximálním výrazu a smyslu.“ Poslech nahrávky ve mně zanechal podobně hluboký dojem jako Hudba pro klarinet Anny Paulové z roku 2023 u stejné firmy (Hába, Martinů). Marek Švejkar je jednou z nadějí české hudby, čehož si snad budou stále více vědomy i české festivaly a orchestry. V tomto případě byl donátorem Státní fond kultury.
Tři příběhy – tři naděje. Kvůli odvaze dramaturgie bych dal na první místo projekt Marka Švejkara, jakkoli debut Alinde je velmi nadějný.