Marku, co vás inspirovalo k vytvoření nahrávky, která zahrnuje díla Luciana Beria a Pierra Bouleze?
Veškerá inspirace pro toto album vychází z mého působení v zahraničí, konkrétně v Paříži a později v Římě, tedy na místech, kde v minulosti působili i oba skladatelé. Ve Francii jsem měl jedinečnou možnost poznat milieu, ve kterém Boulez žil a tvořil, a zároveň pracovat s lidmi, kteří ho osobně znali a spolupracovali s ním. V Římě jsem zase nasál atmosféru místa, kde částečně působil Berio a kde, podobně jako ve Francii, jeho hudební odkaz stále velmi intenzivně žije.
Oba představitelé hudební moderny letos slaví 100. výročí od narození, a právě proto mi přišlo naprosto přirozené věnovat se jejich odkazu naplno a proměnit své zkušenosti, úsilí a práci do podoby tohoto alba. O to víc si vážím, že ho mohu vydat pod tak prestižní značkou, jakou je Supraphon.
Jaký význam má pro vás propojení Bachovy flétnové Partity a moll s moderní hudbou 20. století?
Ač se na první pohled může zdát, že baroko a hudební moderna jsou si cizí, opak je v tomto případě pravdou. Začnu z druhé strany. Bachova hudba je – a neříkám tím nic nového – matematický konstrukt s obrovským hudebním přesahem. Za oživení jeho díla můžeme děkovat Mendelssohnovi, konkrétně za uvedení Matoušových pašijí v roce 1829. Bachova hudba byla sice známá, ale do té doby zdaleka ne v takovém měřítku. Stal se jednou z klíčových postav barokní hudby a jeho díla dnes patří k základnímu repertoáru, často hranému i na moderních nástrojích, které tehdy ještě neexistovaly. Jako třeba klarinet. Mým cílem bylo barokní hudbu přiblížit právě skrze klarinet.
Boulezova tvorba, jež na albu zaujímá klíčové místo, je typická svou číselně řízenou výstavbou, což platí pro surrealismus jako takový. Mou úlohou bylo z jeho odkazu vytvořit především hudbu a teprve potom číselný konstrukt. Bach je pro mě v tomto skvělou paralelou, protože u něj jdu přesně opačnou cestou: od vnitřní struktury, skrze hudebně rétorické figury, k přirozené hudební linii. Člověk by přitom čekal, že to bude přesně naopak.
Jaké výzvy jste musel překonat při interpretaci sólových děl pro klarinet od Beria a Bouleze?
Řekl bych, že je tento typ repertoáru výzvou sám o sobě, ale i tak bych celý pracovní proces rozdělil do dvou rovin.
Tou první bylo zvládnout program po technické stránce a řádně ho vstřebat. Upřímně, původně jsem Beria vůbec natáčet neplánoval, ale jak už to u mě bývá, nakonec jsem se rozhodl pustit se i do jeho sólové tvorby. Byl to krok do neznáma, ale právě díky tomu jsem se hráčsky zásadně posunul. A pak je tu třeba Boulezův Dialogue de l’ombre double, kde bylo potřeba nejdřív předtočit polovinu skladby, upravit ji studiově dle daných technických parametrů a teprve potom do ní zasadit sólový part – i to byl úplně nový typ práce.
Druhou výzvou bylo sestavit album, které bude mít skutečný obsah a výpovědní hodnotu, aby nahrávky nezůstaly jen u prosté ekvilibristiky, což se u tohoto typu repertoáru často stává. Když to shrnu: šel jsem po hudební horizontále, tedy po maximálním výrazu a smyslu.
Jak vás zkušenosti z prestižních institucí, jako jsou Conservatoire National Supérieur v Paříži a Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, připravily na tento projekt?
Už jsem to trochu naznačil, díky zahraničním zkušenostem jsem se dostal k repertoáru, který je u nás vnímán skoro jako výstup na Mount Everest. Kdybych tenkrát neodešel a nebyl ovlivněn některými z největších osobností klasické hudby, asi bych se do těchto vod vůbec neodvážil vstoupit. Ale nešlo jen o Paříž a Řím. Velký vliv na mou hudební cestu měly i pobyty ve Finsku, Norsku, Švýcarsku nebo třeba v Holandsku, kde jsem měl možnost setkat se s opravdovými mistry, lidmi, kteří mě výrazně formovali a posunuli dál.
Jaké zajímavé aktivity vás v nové sezoně čekají?
Příští sezona pro mě bude opravdu zásadní. Připravuji svůj dosud největší projekt, o kterém zatím nechci mluvit veřejně, ale už teď cítím, že pro mě bude velkým milníkem. Vedle toho se ale moc těším i na řadu koncertů a dalších aktivit, které podle mě nabídnou zajímavý a smysluplný obsah. Po letošním debutu na Festivalu Krumlov mě čeká několik vystoupení, kde se opět vrátím k dramaturgii, která mi je velmi blízká, a sice propojení barokní hudby s moderním repertoárem. Velmi si vážím i pozvání na klarinetové kurzy na Slovensku, kam mě pozval Ronald Šebesta, sólo klarinetista Slovenského rozhlasu. Na podzim mě pak čeká natáčení dalšího alba.
Rád bych teď některé své projekty posouval dál nejen po umělecké, ale i po manažerské stránce. Čím dál víc vnímám, jak důležité je mít kolem sebe tým lidí, kteří pomáhají proměnit dobré nápady ve skutečnost a dávají jim dlouhodobý tvar i směr. Věřím, že právě teď je ten správný čas udělat v tomto směru další krok. Zdá se, že mě čeká dost rušné období, a upřímně, těším se na něj.